Historie naší smečky je úzce spjata se 145. oddílem skautů, pro který připravuje a vychovává nové členy.
Vlčata se v historii Stopětačtyřicítky objevují již před 2. světovou válkou při 45. kmeni Junáků Volnosti. Předválečná vlčata vedl Zdeněk Mrozek a René Bevilagua.
Po válce přichází do 145. oddílu skautů v Praze XIII – Strašnicích (původně 45. kmen Junáků Volnosti) velké množství mladších chlapců. V roce 1946 má registrováno 114 členů! První zmínka o naší smečce je z registrací z roku 1949, kdy vlčata vede Jiří Kantůrek, pozdější ředitel České televize. Je možné, že vznikla o něco dříve, ale bohužel se z té doby nic nedochovalo.
Smečka spolu s oddílem končí zákazem skautingu komunisty.
Po obnově skautské organizace v letech 1968 – 1970 žádná vlčata při Stopětačtyřicítce nejsou, kromě Jiřího Bobka – Kůrovce, syna Stopaře – Františka Bobka – vůdce 145. oddílu.
Po Sametové revoluci a obnově organizace Junák, zakládá (vlastně obnovuje, v té době jsme ještě neměli informace) 8. 2. 1990 bratr Špendlík – Štěpán Tolar – 145. smečku vlčat při 34. středisku Ostříž na Praze 4. Zanedlouho má smečka tři šestky – Zelenou, Modrou a Hnědou. Šestníky se stávají br. Panda – Václav Stavinoha a Nanuk – Hynek Glos, později se přidává br. Kotrč – Tomáš Dušek.
Klubovna se nachází ve Viktorinově ul. č. 1, ve sklepě, v nebytovém prostoru. Kluci se pravidelně scházejí v klubovně a ještě v tom samém roce jedou na tábor se 145. roverským kmenem „Západ slunce“ ke Šluknovu.
V létě 1991 smečka táboří u Rákosového rybníka u vesničky Svébohy, okr. Nové Hrady. V září vychází první číslo smečkového časopisu Mauglí. Další tábor v roce 1992 je u Seebergu, poblíž Ostroha, okr. Cheb. Začátkem r. 1993 odjel Špendlík do Spojených států za rodiči a smečku měl vést Svišť – Daniel Petrásek, který pomáhal s vedením. Ale po neshodách se střediskem z toho sešlo. Po něm se na podzim 1933 na krátký čas vedení smečky ujímá Radek Polívka – Tkanička, ale situaci se nedaří stabilizovat. Smečku provizorně přebírá Jiří Linhart – Rik (dlouholetý člen střediska a bývalý vůdce 66. smečky, původem poválečný skaut z Krásné Lípy) 145. smečku vede ovšem jen do června následujícího roku. Na tábor jedou vlčata s 233. smečkou, kterou vedou Stopař – František Bobek a Hanek – Jan Kotlan. Jede se ke Šluknovu na Stříbrnou říčku, kde předtím tábořili naši skauti.
Po táboře 1994 je do vedení smečky střediskem dosazen br. Havran – Pavel Borský a činnost se opět rozjíždí. Členská základna stoupá a se smečkou to vypadá o něco lépe. Ovšem je to nakonec jen dočasný záchvěv. Havran si vlčata nechává odrůstat, a místo aby kluci včas přestoupili ke skautům, přestávají mít postupně zájem. Na činnosti se bohužel také podepsal nedostatek času na straně vedení, a tak se 145. smečka v r. 1996 už neregistruje.
Před létem 1997 končí i 233. smečka, z níž do „velké 145.“ přecházela vlčata.
Aby byla pro 145. oddíl skautů „Naděje“ zajištěna budoucnost a byla také zažehnána již nějakou dobu trvající členská krize, zakládá tehdejší vedoucí skautů br. Jistič – Miroslav Hopfinger, šestku vlčat při velkém oddílu.
První schůzka „obnovené“ smečky, tehdy ještě šestky, se uskutečnila 18. 7. 1997. Většina prvních členů byla z bývalé „233.“, a k tomu pár nováčků – celkem 9 vlčat. Klubovna byla v ul. Pod Stárkou 4, ve 4. patře Sokola Michle, kde mají klubovnu i skauti. Začal také znovu vycházet časopis Mauglí, který se Špendlíkem skončil. Pokračuje se také v psaní kroniky, nebo je to spíš vypisování důležitých věcí a událostí z časopisu, který funkci kroniky zastává. S vedením smečky pomáhá Jan Kotlan – Hanek a Jindřich Valenta – Vlk z 34. OS klubu. Na podzim přichází do vedení Miroslav Vítek – Čochtan (syn +M. Vítka – Monarchy, býv. vůdce 300. oddílu) a stává se její velkou oporou. Později pak s vedením po nějakou dobu pomáhá také oddílový rover Jiří Hassman – Ryba.
V únoru 1998 se už registrujeme jako smečka o dvou šestkách – Modré a Zelené. Špendlík nám také předává původní vlčáckou hůl.
V r. 2001 a 2002 se registrujeme pro nízký stav s oddílem dohromady a o rok později zase již samostatně.
13. října 2005 se smečka stěhuje do klubovny na hřiště Tempo, ul. V Zahradní čtvrti, Praha 4 – Lhotka, kde se schází většina oddílů střediska.
V r. 2009 se smečka účastní s časopisem „Mauglí“ celostátní skautské soutěže o nejlepší časopis. V hodnocení poroty se z 38 časopisů umisťujeme na 8. – 9. místě a podle hlasování veřejnosti na skvělém 2. místě.
Smečka vyvíjí pravidelnou činnost a jezdí společně se skautama a roverama na tábory. S vedením začínají pomáhat bývalá vlčata Tkaničkyn – Martin Popelka, Glum – Václav Smolík a Honza Kříž. Během podzimu 2010 je obnovena třetí tradiční Modrá šestka.
V roce 2012 jsme vyhráli obvodní kolo Prahy 4 Závodu světlušek a vlčat (ZVaS) Na Vánoční schůzce 2012 přebírá Tkaničkyn vedení smečky a od 1.1. 2013 ji oficielně vede, zástupce mu dělají Glum a Honza. V roce 2014 vyhráváme zase Obvodní kolo ZVaSu na Praze 4 – naše hlídky se umístili na prvních třech místech.
V červnu 2014 končí smečkový časopis Mauglí.
V září 2015 se založili 145. benjamínci odkud k nám budou chodit další nováčci.
V roce 2016 vyhráváme Obvodní kolo ZVaSu na Praze 4 a v celopražském kole jsme se umístili na 3. místě.
Od 1. 9. 2016 vede smečku Václav Smolík – Glum, v září také poprvé přestoupilo několik benjamínků do smečky.
Od září 2018 se Glum stěhuje do Brna a Honza tam je za studiem. Nastává problém s vedením. Po delší rozvaze Glum dál vede a zaštiťuje smečku z Brna a Jistič vede schůzky spolu s oldskauty (Vlk a Čochtan) a mladší generací roverů a skautů, kteří pomáhají při smečce (Davča, Fíla, Šídlo, Bizon, Pepa, Pan Čvacht)
V současné době (září 2019) máme stále tři tradiční šestky s 26 vlčaty a pořadník na další děti.